Sedmadvacetiletý útočník Andrej Hebar většinu své kariéry strávil ve Slovinsku. V juniorských letech ale působil i ve Švédsku. Pak začal svou čtyřletou etapu v českých soutěžích. Přes havířovské Pantery zamířil v roce 2003 Hebar do Třince, kde patřil k oporám juniorky. Výkony z mládežnických soutěžích ho vynesly i do kádru A týmu, kde si slovinský mladík připsal 29 startů.
Z Třince Hebar putoval přes Opavu do Olomouce, odkud ho hokejový život zahnal zpět domů do Slovinska. Letošní sezóna byla pro Hebara vyjímečná. Za tvrdý zákrok na salzburgského Kevina Puschnika mu disciplinárka udělila zákaz startů do konce ligového ročníku a Hebar musel poprvé v kariéře do zámoří.
Teď už je ale vše za ním. Hebar se vrátil do Evropy na mistrovství světa, aby pomohl Slovincům uhájit elitní skupinu světového šampionátu a až do dnešního zápasu s Rakouskem se to jeho týmu výborně dařilo. Slovinci se málem stali největší senzací šampionátu, když v základní skupině sahali po bodech se silným Ruskem. Do osmifinále ale nepostoupili, a tak musí bojovat ve skupině o udržení. První utkání Slovincům vyšlo znaměnitě, porazili Lotyšsko 5:2 a nakročili za záchranou. Po dnešním možná překvapivém nezdaru s Rakouskem je ale znovu všechno úplně jinak. Pokud Slovinci chtějí hrát mezi nejlepšími i příští rok, musejí zítra porazit Bělorusko.
Na úvod barážové skupiny to s vámi přitom vypadalo moc dobře...
Doteď jsme byli se sebou spokojení. Dnes ale nemůžeme být vůbec. Nehráli jsme hru, kterou jsme hráli celý turnaj. Nebyli jsme dnes ten tým, jakým jsme se prezentovali minule. Musíme to hodit za hlavu a zítra těžký zápas s Běloruskem zvládnout.
Nepodepsalo se na vás uspokojení po vysoké výhře s Lotyšskem?
To ne. Věděli jsme, jací jsou Rakušáci. Oni nás znají taky, hrajeme společnou ligu. Věděli jsme, že to bude těžké. Měli jsme svoje šance, nedali jsme ji a tak to skončilo.
Souboj s Rakouskem je pro Slovince asi hodně prestižní, že?
Rivalita je velká. O to více to bolí. Musíme na to zapomenout, zítra je nový den a nový zápas, který musíme vyhrát.
A pokud ne, sestoupíte...
Dva týmy, které zítra vyhrají, postupují. Máme stejné šance jako oni. Když budeme hrát hru, kterou umíme a na kterou máme, věřím že je porazíme. Rozhodně se Bělorusů nebudeme bát.
Dnes jste poprvé od osudného zápasu se Salzburgem nastoupil proti Rakousku. Cítil jste ze strany protihráčů nějakou zlobu?
Cítit to nebylo. Stalo se, co se stalo. Je to všechno dlouho za mnou. Vůbec nad tím nepřemýšlím, život jde dál.
Na ledě se tedy nic ostrého nedělo?
Vůbec ne, nebo jsem to aspoň nevnímal. Hraju tady za Slovinsko a chci pro něj udělat všechno.
Kvůli zákroku jste ale musel odejít z Evropy. Hrál jste v Kanadě. Jaké to pro vás bylo?
Byla to zkušenost, příjemná zkušenost. Poznal jsem nový hokej, novou zemi, jiný styl. Líbilo se mi tam.
Budete tam pokračovat?
To se teprve uvidí. Po sezóně si musím sednout a popovídat s agentem. Uvidíme, co pro mě bude dobré.
Jak vzpomínáte na své působení v Třinci?
Na Česko mám krásné vzpomínky. Mám tam ženu a syna, moc rád se do České republiky vracím. Sleduju celou extraligu. Je to výborná liga. Letos to vyhráli Oceláři, kde jsem hrál za juniorku i muže. Třinec to chtěl strašně moc dlouho. Vždy to byl silný tým a letos se jim to konečně povedlo.
Takže do Česka pravidelně jezdíte?
Hrál jsem i v Olomouci. I na to město mám krásné vzpomínky, mám tam ženu i syna. Často tam jezdím. Chvíli jsou u mě ve Slovinsku, chvíli jsem já v Olomouci. Česko jsem si zamiloval, často myslím i na Opavu, kde jsem hrál taky.
foto: sport-tv.si
