Hodně speciální bylo páteční zahajovací utkání pro třineckého centra Tomáše Marcinka.
Pro trojnásobného extraligového šampiona totiž znamenalo jubilejní tří sté v dresu Ocelářů.
"Jáj, už tady začínám šestou sezonu, že?" usměje se Tomáš Marcinko, když o třístém zápase slyší. "Čas beží jako voda a člověk si tyhle věcí uvědomí právě, když přijdou tahle jubilea. Je to sice jen číslo, ale já jsem strašně vděčný, že jsem v ocelářském dresu mohl tolik zápasů odehrát a doufám, že ještě další zápasy přibudou. Moc se na ně těším, mám totiž pořád obrovskou radost z toho, co jsme tady za těch pět let dokázali," pokračuje Marcinko. Hráč, jehož osobnost také svým způsobem lemuje nejúspěšnější éru v dějinách klubu.
Marcinko do Třince přišel před sezonou 2017-18. V každém ročníku, který se dohrál do konce, tak s Oceláři postoupil až do finále play off. Napoprvé z toho bylo "jen" stříbro, v dalších třech sezonách už slovenský hokejista slavil s pohárem nad hlavou a zlatou medailí na krku.
Sám během svých, teď už 301 zápasů, v třineckém dresu posbíral 165 kanadských bodů za 71 branek a 94 asistencí.
"Když bych měl z té velké porce zápasů vybrat nějaké nej, rozhodně to budou všechny domácí utkání. Zaprvé je tady skvělá atmosféra, zadruhé je v Třinci nádherná aréna a úžasné prostředí. Jako hráč si to užívám. A speciální zápasy pochopitelně jsou ty, které jsme vyhráli a byly poslední v sezoně. Poslední kroky jsou vždycky nejtěžší, o to víc na to člověk s odstupem vzpomíná," říká o vyhraných finálových zápasech Marcinko.
Páteční utkání s Motorem pro něj ale bylo speciální ještě z jednoho důvodu: Přímo z hlediště jej totiž sledovali jeho nejbližší, manželka s dcerou, které se i vinou pracovního vytížení do Třince jen tak nedostanou. "Ještě tady s nimi byl i tchán, bylo to moc příjemné. Dcerka bude mít brzy dva roky, zápas už trošku vnímá a prý ji to bavilo. Já doufal, že mě ten zápas bude taky bavit, hlavně na konci, bohužel nám nevyšel. Vždycky je totiž nejkrásnější, když po utkání svým nejbližším z ledu zamáváte s úsměvem na rtech, to je pro mě vždy hodně speciální. Ale co se dá dělat, o to víc teď musíme zabrat," říká centr, který v neděli přispěl k prvnímu bodu z ledu Pardubic gólem a asistencí. I vzhledem k absenci kapitána Petra Vrány má jako centr výrazně větší roli v týmu.
"Chceme vyhrát každý zápas a obzvlášť, když teď budeme hrát doma pro naše fanoušky. Musíme od sebe zkrátka očekávat víc, za mě je jeden bod v tabulce z úvodních dvou zápasů málo. V pátek hrajeme s Karlovými Vary, to už musíme přetavit k plnému počtu budů. Musíme být agresivní i hladoví po výhrách, jen to nás posune dál," říká Marcinko, který po úterním tréninku z ledu odcházel jako poslední, protože do poslední chvíle piloval spolu s trenérem Vladimírem Országhem individuální dovednosti.
"Mám obrovskou chuť. Občas je člověk trošku unavený, občas se cítí líp, myslím, že se svými zkušenostmi umím poznat, kdy si můžu přidat. Jako hráč se snažím zdokonalovat v tom, s čím nejsem spokojený. Z mého pohledu je na čem pracovat, chci se posouvat a chci být pro Oceláře v dalších zápasech ještě prospěšnější," burcoval Marcinko.
Oceláře čeká tento týden dvojice domácích utkání. V pátek 23. zaří je vyzve Energie Karlovy Vary, o dva dny později pak do WERK ARENY dorazí k prvnímu moravskoslezskému derby jubilejní 30. sezony extraligy Vítkovice. Vstupenky na oba zápasy pořídíte zde.
