Jak bys popsal bláznivou třetí třetinu několika slovy?
Radost, smutek, radost. (směje)
Co se stalo, že byl její průběh tak divoký?
Dali jsme góla na 3:2, pak jsme měli malé nedorozumění při střídání, Vítkovice srovnaly a až pak jsme gólem na 4:3 překlopili zápas na svou stranu.
Vítězná trefa jde za tebou: Šikovně jsi tečoval nahození Adama Smithe, přesto ses neradoval. Bylo to proto, že jsi za Vítkovice v minulostí hrál?
Přesně tak. Začínal jsem tady v áčku v extralize, mám k tomu klubu respekt. Jsem za ten gól rád, ale já věděl dopředu, že kdybych se náhodou trefil, slavit nebudu.
Ruce ti ale vzhůru škubly. Nejprve to vypadalo, že se radovat budeš...
Já to ještě neviděl zpětně, možná trošku jo. (směje se) Ale rychle jsem si uvědomil, že nechci. Upřímně, naše lajna dnes nehrála dobrý zápas, proto jsem rád alespoň za ten vítězný gól.
Překvapilo vás, jak snadno jste dokázali v závěru nasázet tři slepené góly, navíc po situacích dva na jednoho?
Máme šikovné útočníky, kteří jsou schopni zakončit každou šanci, kterou nám soupeř dá. Vítkovice navíc potřebovaly hrát dopředu, hru otevřely a my toho využili.
Závěr zápasu se protáhl kvůli fanouškům Vítkovic, kteří minutu před koncem odpálili papírové konfety a zaházeli s nimi celé útočné pásmo. Pro vás dlouhá pauza za rozhodnutého zápasu moc příjemná nebyla, že?
Byla to škoda. Já jsem si teda myslel, že rozhodčí pustí čas a zápas se už jen dohraje. Nakonec jsme museli čekat na úklid. Zbytečná věc, ale když měli fanoušci takovou potřebu…
Oceláři jsou na dobré vlně, devátý zápas v řadě s bodem, sedm vítězství. Vládne pohoda?
Pohoda? O té bych nemluvil. Chceme vyhrát každý zápas a před reprezentační přestávkou nás ještě jeden čeká, který potřebujeme zvládnout.
