Partnerský klub Nadační fond Dračí studio President Cup
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Trenér dorostu Marek Malík: Do boje půjdu s kluky kdykoliv

25.08.2021 · Šárka Kolková
Dorostenci mají za sebou další přípravný turnaj - Ostrava Hockey Cup. Třinečtí mladíci si nakonec zahráli o třetí místo a po výhře nad Berlínem se mohli radovat ze zisku bronzových medailí.

Vaši svěřenci obsadili na ostravském turnaji třetí místo. Co říkáte na jejich výkon?

S výkonem mužstva jsme nadmíru spokojeni. Dopředu jsme věděli, že nás čeká náročný turnaj, kdy nebudeme kompletní a musíme jej odehrát jen na tři pětky. I přesto, že jsme chtěli vyhrát v každém zápase, tak nás více zajímalo, jak si s tím mužstvo poradí v neúplné sestavě. Tato výzva byla skvělou prověrkou nejen pro nás, ale také pro hráče. Hráči reprezentace U16 se připojili až na poslední zápas. 

Na turnaji jste odehráli zápasy s polskou reprezentací, německým Berlínem a Vítkovicemi. Jak se díváte pohledem trenéra na všechny soupeře? 

Polsko U18 bylo velice kvalitní mužstvo a byl znát až dvouletý věkový a fyzický rozdíl proti některým hráčům v našem mužstvu. Mrzelo nás, že se jim nemůžeme postavit v plné síle, ale i přesto jsme s výkonem mužstva spokojeni. Soupeř byl v mnoha směrech lepší, my se k tomu postavili, jak nejlépe jsme mohli a podali jsme bojovný a odhodlaný výkon.

První zápas proti Berlínu byl z naší strany dominantní a na první porážku v turnaji jsme zareagovali parádně. Soupeře jsme přehrávali ve všech směrech a k ničemu je nepustili. Skvělý výkon byl odměněn bohatou gólovou nadílkou. Druhý zápas proti tomuto soupeři měl asi dohru z prvního měření sil a Berlín na nás nastoupil s nepříjemnou taktikou, nic nám nedaroval. Přidanou agresivitu mimo pohled rozhodčího a po odpískáních jsme se nechali trošku vykolejit a na chvíli přistoupili na hru soupeře. Tohle nás moc mrzí, že jsme se nedrželi naší hry, ale netrvalo to dlouho a třetí třetinu jsme dohráli tak, jak bychom si přáli. Agresivně, aktivně se snahou vnutit soupeři naši hru a k ničemu je nepustit.

Proti Vítkovicím to byl krásný a kvalitní zápas, jaké derby často nabízejí a kluci si navzájem nic nedarovali. Nevyvarovali jsme se několika chyb, které nás stály výsledek, ale celkově to pro nás bylo perfektní utkání plné obratů, střetů a skvělého hokeje. 

Cesta za bronzovou medailí nebyla vůbec jednoduchá a zápas proti Berlínu byla ostrá bitva. Prozraďte nám, díky čemu Oceláři vyhráli? 

Nebojím se říct, že týmový výkon s přidanou hodnotou obětování se pro tým, byl rozdílem, proč jsme zápas vyhráli. Nepřistoupit na hru soupeře, udržet emoce a nedovolit soupeři se nám dostat pod kůži. Kluci to nakonec zvládli skvěle a jsme moc rádi, jak si s tím poradili.

Po zápase ani neproběhl bronzový medailový ceremoniál a jeden z německých hráčů vás dokonce urážel. Co přesně se stalo? 

Po závěrečném hvizdu jsme si šli potřást rukama s trenéry soupeře. Čekali jsme mezi střídačkami, jak je to obvyklé. Trenér soupeře nejevil velkou snahu se s námi pozdravit a než jsme se ho dočkali, přijel k nám jeden z hráčů a anglicky začal nadávat slova nepublikovatelná ani po 22:00, ke kterým přidával vztyčený prostředníček. Naši hráči si toho všimli a tak jako vždy táhneme za jeden provaz, tak se za nás postavili a nechtěli to nechat jenom tak. Chápeme frustraci soupeře z posledního místa, ani jeden vyhraný zápas, ale přece jenom nějaký respekt by tam měl být.

Ohledně ceremoniálu už jsme slyšeli pár mylných příběhů, že jsme se urazili, odešli do kabiny a nerespektovali závěrečný ceremoniál. Rád bych to uvedl na pravou míru. Když se podařilo společně s rozhodčími odvrátit hromadný konflikt po závěrečném hvizdu a dostat mužstva od sebe,  od rozhodčích přišel pokyn, abychom si raději nepodávali ruce a každé mužstvo odešlo do kabin. Respektovali jsme to a chtěli jsme se po chvíli vrátit na led k závěrečnému ceremoniálu. Mezitím na led vyjela rolba, aby připavila plochu pro finálový zápas. Po komunikaci s pořadateli jsme se domluvili, že necháme rolbu připravit plochu a následně si dojdeme pro pohár. Určitě jsme se neurazili, nebylo za co, k hokeji emoce patří. Proto se po nešťastném konci zápasu a zmatků, které nastaly, ceremoniál o chvíli posunul tak, aby nebyl narušen harmonogram a finále mohlo začít včas.

Zažil jste někdy podobnou situaci a co musí trenér v takovém případě udělat, aby si zachoval chladnou hlavu? 

V zápase nějaké potyčky byly a jedna dokonce vyvrcholila tím, že půlka německého mužstva naskákala na led snad se snahou o hromadnou bitku, ale po závěrečném hvizdu co se dělo, bylo šokující. S takovým chováním hráče vůči trenérům jsme se nikdy nesetkal, ani teď jako trenér, ani dříve jako hráč. A to já jsem nebyl žádný svatoušek. Musím uznat, že mě to na chvíli vykolejilo. Moc se nám ale líbila reakce týmu. Vždy stojíme při sobě a kdykoliv je někdo z nás v úzkých, postavíme se za sebe. V danou chvíli jsme měli moc práce odvrátit hrozící konflikt. Když jsem si později rekapituloval, co se stalo, zvlhly mi oči hrdostí, jak se za nás kluci postavili. Opravdu skvělý pocit vědět, že tahle dračí smečka drží při sobě. Půjdu s kluky do boje kdykoliv. Víme, že jedině společně můžeme něčeho dosáhnout. Tohle chceme kluky učit a předat jim do života.

Jak hodnotíte celou přípravu? 

Přípravu hodnotíme velice kladně a jsme maximálně spokojeni s přístupem hráčů, odvedenou prací a také s výsledky. Každý měl možnost se nám ukázat, vybojovat si pozici a jak k tomu kluci přistoupili, bylo parádní pozorovat. Potkalo nás pár nepříjemností, ale vždy se nám to podařilo společně vyřešit a jít dále. Konkurence v mužstvu je skvělá a každý dělá maximum odvést svoji práci na jedničku. Co se nám nepovedlo, z toho se poučíme. Když nás potkají nečekané události, necháme je za sebou a jdeme dále. Máme nějaký cíl a za tím si chceme jít.

Začínáte druhou sezónu jako hlavní trenér. Jak se cítíte po prvním roce na střídačce? 

Mé pocity jsou velice dobré a každý den mi ukáže něco nového, někdy kladného, sem tam negativního. Učit se určitě nepřestanu do konce života. Musím poděkovat asistentovi Alešovi Machovi, mám v něm maximální podporu a když si někde nejsem jistý, vždy má pro mě vhodnou radu. Moc si tuhle pozici užívám každý den a moc bych si přál, aby pod námi byli kluci spokojení. Věděli, že i když jsme někdy přísní a nedáme jim nic zadarmo, je to jenom pro jejich dobro a hokejový růst.