Z dvaapadesáti utkání základní části bylo vybráno pět zápasů z toho jeden, který se hrál na ledě soupeře. Play-off je specifická část sezóny, pokud se týmu podaří tak jak letos Ocelářům, těžko se dá na některý zápas zapomenout, zejména pokud se jedná o vítězné duely. Přesto bylo vybráno rovněž pět utkání – tři domácí a dva z venku. Jedná se o zápasy, které se možná nějakým způsobem podepsaly na vývoji daných sérií více než ostatní.
#10: 3. finále, Vítkovice – Třinec 1:4, 8. dubna 2011
Možná trochu překvapivě už na desátou pozici byl umístěn třetí zápas finále, první duel na ledě ostravské ČEZ arény. Oceláři v průběhu zápasu prohrávali, ale ještě v první třetině vyrovnali a ve druhé hrací době stav zápasu překlopili na svou stranu. Druhé finále bylo možná zlomové, ale třetí utkání série přivedlo finálové boje do stavu, ze kterého hůře postavený tým se ještě nikdy v historii českých vyřazovacích bojů nedokázal vrátit. Vítkovice prohrávaly 0:3 na zápasy.
Honza Peterek zažil spoustu hokejovým momentů i v dresu Vítkovic. Takhle se ale radoval ve třetím finále poté, co stanovil konečné skóre zápasu.
#9: 10. kolo, Liberec – Třinec 0:5, 11. října 2010
Tenhle zápas je už možná vzhledem k řadě dalších důležitých a intenzivních události v průběhu sezóny v myslích fanoušků trochu zaprášen. Ale jistě si na něj řada příznivců Ocelářů vzpomene. Třinečtí si teprve budovali pozici jednoho z velkých favoritů na zisk nejvyšších příček. V Liberci nastoupil v brance Vojtek, možná překvapivě dostal tehdy přednost před Dubou. Hamerlík byl zraněný a možná právě tento zápas a výkon Martina Vojtka rozhodl o tom, že Tomáš Duba zbytek sezóny strávil jako jednička ve Zlíně. Třinec předvedl trpělivý výkon, domácí vůbec k ničemu nepustil. Čtyři body a svůj nejlepší zápas za Oceláře zaznamenal Kanaďan Bryan McGregor.
Martin Vojtek umí v Liberci zachytat skvělý zápas. Předvedl to i v říjnu, kdy si připsal na své konto zatím poslední čistý štít v extraligové kariéře.
#8: 51. kolo, Třinec – Plzeň 4:0, 18. února 2011
V závěru základní části Oceláři doma dominovali a v některých zápasech předvedli možná víc umu a krásy než zrovna v tomto zápase s Plzní. Ale právě tento zápas, jeho poměrně jasné zvládnutí a nenavázání na nepříliš povedený výkon z ledu Slavie o kolo předtím, přispěl ke konečnému prvnímu místu a držení Prezidentského poháru. Po ohlášení výsledku Liberce z ledu Litvínova se hokejisté vrátili zpět na plochu Werk arény, aby se podělili o radost s fanoušky.
První trofej v sezóně putovala do vitríny klubu již v polovině února. Oceláři se po Plzni stali druhým držitelem Prezidentského poháru.
#7: 5. semifinále, Třinec – Slavia 6:1, 28. března 2011
Existuje nějaká lepší odpověď na spekulace, jak jste na tom po čtyřech zápasech série, které se vám zrovna moc nepodařily a prohráváte 1:3 na zápasy, než rozstřílet soupeře 6:1? Asi těžko. Tohle byl právě příklad pátého semifinále. Oceláři po domácích zápasech jeli do Prahy za stavu 1:1 na zápasy, v O2 aréně oba duely prohráli, a tak měli doma nůž na krku. Ovšem s touhle situací si poradili zcela jednoznačně. Byla to prostě odpověď hodná mistra extraligy.
Růžičku může porazit jenom Růžička. Oceláři za kritického stavu 1:3 na zápasy doma museli... A taky vyhráli – poměrem 6:1 a čtyři góly vstřelil kanonýr Růžička.
#6: 39. kolo, Třinec – Vítkovice 6:1, 9. ledna 2011
Vítkovice v té době zrovna nezažívaly úspěšnou šňůru a Třinec toho na domácím ledě dokázal využít. Když se zpětně podíváme, v jakém době zápas přišel, byla to jedna z velmi důležitých výher na cestě za Prezidentským pohárem. Oceláři na přelomu roku vyhráli tři zápasy, ale pak po nemastném neslaném výkonu padli v Plzni. Doma však Vítkovice hlavně zásluhou vynikající první třetiny doslova smetli a dokázali si, že mohou bojovat o nejvyšší příčky. V tomto moravsko-slezském derby bylo po letech vyprodáno v základní části. Zápas měl skvělou kulisu.
Zápas na čele tabulky, derby utkání s Vítkovicemi a přesto tak výrazný rozdíl. Oceláři nejbližšímu extraligovému soupeři nedali moc dýchat a vyhrát jasně 6:1. Poslední gól vstřelil Hrňa.
#5: 21. kolo, Třinec – Litvínov 10:1, 17. listopadu 2011
Třetí desítka v extraligové historii klubu se zrodila na státní svátek 17. listopadu. V Třinci panovalo nevlídné počasí, do města přijel Litvínov, který po zápase mohl odjíždět s ještě větší depresí. Jeho hráči totiž podali strašidelný výkon, Oceláři si s nimi poradili velmi snadno poměrem 10:1. Zejména třetí třetina se odehrávala bez valného zájmu hráčů ze severu Čech, Třinečtí jim nastříleli pět branek – poslední Martin Růžička od zadního mantinelu odrazem o beton brankáře Fraňka.
Jak se říká, když se vám nedaří, spadne na vás i záchod. Litvínov v Třinci totálně vyhořel a desátý gól dal Růžička Fraňkovi odrazem o jeho brusli.
#4: 40. kolo, Třinec – Kometa 6:4, 14. ledna 2011
Na zápas 40. kola vyhlásilo marketingové oddělení klubu akci S plyšákem na hokej! Fanoušci a diváci, kteří přišli na tento zápas, měli s sebou vzít plyšové hračky, které měli po první brance vstřelené Oceláři vhodit na led. Stalo se tak na začátku druhé třetiny, Honza Peterek snížil na 1:2 a spustil lavinu tisíců plyšáků. Necelou čtvrthodinku se nehrálo, poté pokračovalo zajímavé, napínavé a dramatické utkání, které nakonec Oceláři vyhráli 6:4.
Akci S plyšákem na hokej! vzali příznivci Ocelářů velmi zodpovědně. Po prvním gólu Třince v zápase s Kometou zasypali led Werk arény pěti a půl tisíci plyšovými hračkami.
#3: 2. finále, Třinec – Vítkovice 2:0, 5. dubna 2011
Druhé finálové utkání bylo možná rozhodujícím duelem celé finálové série. 58 minut a 59 sekund oba mančafty narážely jako na skaliska na brankáře obou týmů, Peter Hamerlík a Roman Málek byli hrdiny zápasu. Pak však – v jednom z posledních útoků v normální hrací době – ujel buldozer Varaďa, nahrál na snajpra Růžičku. Ten vystřelil a Varaďa, dlouholetý hráč Vítkovic momentálně hájící dres Třince, dorazil touš za Málka a rozhodl. Třinec tak uhájil domácí hrad a jel do Ostravy za stavu 2:0 na zápasy.
Venca Varaďa rozrazil vítkovická vrata a rozhodl zápas číslo dvě v třinecké Werk aréně. S velkou pravděpodobností nejdůležitější gól finále.
#2: 6. semifinále, Slavia – Třinec 3:5, 30. března 2011
Podle všeho se nejednalo o jeden z nejpovedenějších zápasů Ocelářů v sezóně. Třinec odehrál celkem sedmdesát utkání a v řadě z nich svého soupeře doslova vymazal z ledu. Tohle nebyl ten případ, přesto tento souboj je zarytý v paměti třineckých fanoušků hodně hluboko. Přinesl celou řadu různých emocí. Od vzteku, trápení, bezmoci, přes naději, po euforii, radost až slzy štěstí. Zápas se dlouho pro Oceláře nevyvíjel dobře. V pravý čas ale Slezané zapnuli, svůj gól sezóny a možná nejdůležitější gól týmu celého ročníku dala největší předsezónní posila Lukáš Krajíček a neuvěřitelně tím nakopnul tým. Na slastnou tečku v podání Václava Varadi těsně před koncem si každý pamatuje. Slavia byla poražena a potupena. Zřejmě již tady se rozstřihla semifinálová série.
Varaďovo K. O. dalo tečku šestému semifinále. Dost možná šlo o zápas, ve kterém se rozhodlo o osudu této série.
#1: 5. finále, Třinec – Vítkovice 5:1, 12. dubna 2011
Těžko mohl jako nejlepší zápas sezóny skončit jiný zápas, těžko jiné utkání vstoupilo fanouškům do paměti více než právě tohle. Možná se nejednalo o nejpohlednější zápas, byť fanouškům Ocelářů určitě zvedl tep a hladinu adrenalinu nejvíc právě tento. Třinečtí podali dokonalý výkon a prakticky většinu zápasu nedali zapochybovat o tom, že finálová série skončí právě v pátém utkání. Nezaujatý divák by přesto možná vybral jako zajímavější a napínavější jiný duel. Ale naše volba nemůže být jiná...
Radek Bonk jako první kapitán v historii hokejového Třince zvedl nad hlavu nejcennější trofej, o kterou se hokej v českých zemích hraje.
Foto použité v článku: Marian Ježowicz a Lenka Rybaříková.
