Martin Růžička: Třinec musí mít nejvyšší ambice

Dobří holubi se vracejí. I tohle motto lze aplikovat v souvislosti s nejvýznamnější události letního období v hokejovém Třinci. Ostrostřelec Martin Růžička ukončil svou jednoroční anabázi ve východoruském Chabarovsku a už v úterý se hlásil zpět do služby v klubu, kde získal největší hokejové renomé.

Na chodbě u třineckých kabin působil svěžím dojmem a rozdával široké úsměvy. Opáleného a s mužným plnovousem jej přivítali rovněž zástupci klubového managementu. S novou image si u kustoda Pavla Smelíka vyzvedával část výstroje pro další extraligovou sezonu. Poté už ochotně odpovídal...

Martine, vítej zpět v Třinci. Jak se rodil tvůj návrat k Ocelářům?

V Chabarovsku už o mé služby nebyl zájem, proto jsem zvažoval jiné možnosti. Po sezoně jsme řešili další varianty, mohl jsem dále působit v ruských klubech a ve hře byl pochopitelně i Třinec. Rozhodl jsem se vrátit do známých míst. Pevně doufám, že tahle volba byla správná.

Tvou sezonu negativně poznamenalo zranění. Jak zpětně hodnotíš ruské angažmá?

Tohle zranění mělo bohužel vliv na celý můj ročník. Víc než 30 zápasů jsem musel vynechat. Začátek byl těžký, je to kvalitní liga, hraje se v rychlém tempu, musel jsem si zvykat na nové spoluhráče. Nebyla to moc příjemná situace, ale postupem času jsem se adaptoval. Poté jsem se rozehrál a sbíral nějaké body, ale z mého hlediska to zdaleka nebylo ideální. Mám měřítka trochu výš.

foto: Marian Ježowicz

Chabarovsk leží u čínských hranic. V letadle jsi tedy na cestách za soupeři trávil hodně času...

Létání je tam opravdu velmi náročné. To byla negativní stránka mého angažmá v Chabarovsku. Jinak klub funguje perfektně, město se mi líbilo. V tomto klubu se často mění hráči i kvůli tomu, že po sezoně jsou vyždímáni neustálým cestováním. Jsou tam i kluci, kteří v klubu působí třeba čtyři roky, ale není jich mnoho. Nejbližší soupeř je vzdálen čtyři hodiny letu. Ty časové posuny jsou opravdu šílené. Je to ale součást práce. Jsem proto rád, že budu teď znovu v Česku, kde se cestuje méně a tělo nedostane tolik zabrat.

Na novou sezonu ses připravoval v Kanadě. Jak probíhal tvůj fyzický dril?

Připravoval jsem se v Montrealu ve skupině spolu s Kubou Orsavou, Vláďou Rothem a dalšími hráči. Tréninky byly z větší části zaměřené na výbušnou sílu, běhalo se přes překážky, koncentrovali jsme se na sílu nohou a celého trupu. Chodili jsme tam už i na led. Z přípravy mám subjektivně dobrý pocit, ale vše se zhodnotí až v sezoně na ledě.

Minulá sezona Ocelářům výsledkově a herně nevyšla podle představ. Sledoval jsi na dálku jejich počínání?

Přiznám se, že během sezony jsem skoro nebyl v kontaktu s nikým z Třince. Měl jsem v Rusku dost vlastních starostí, už kvůli tomu zranění. Je ale jasné, že na dálku jsem třinecké výsledky sledoval. Sezona se moc nepovedla, proto věřím, že další bude mnohem lepší.

foto: Marian Ježowicz

Na nástěnce před kabinou visí předběžná tréninková sestava, kde figuruješ ve formaci s Radkem Bonkem a Davidem Květoněm...

V tento moment je předčasné mluvit o sestavě, všechno se ještě může změnit, ale s Bonkiem se mi vždy hrálo dobře, proto bych se nebránil další spolupráci. Je to výborný centr, odehráli jsme spolu dost zápasů. Rovněž s Květákem by to mohlo slušně fungovat.

Vracíš se jako jedna z hlavních hvězd týmu a lze očekávat tlak na tvou osobu ze strany vedení, fanoušků i médií...

S určitým tlakem počítám. Je to pozitivní doping, který tě motivuje být lepším. Nejdu ale vždy na led s myšlenkou, že musím za každou cenu skórovat. Potom si člověk na sebe zbytečně uplete bič. Důležité je hrát svou hru a mít z hokeje upřímnou radost.

Během tvého působení v KHL se poněkud obměnil kádr, ale zdravé jádro zůstalo. Jak prognózuješ ambice týmu pro nadcházející ročník?

Potenciál je tady velký, ale jména na papíře ještě nic neznamenají. Myslím ale, že tým jako Třinec musí mít nejvyšší ambice. Bylo by přece falešné říkat, že nám bude stačit střed tabulky. Budeme chtít hrát dobrý hokej a když odevzdáme na ledě maximum, přinese to úspěch.