Pánik: Návrat do Třince beru jako velkou výzvu

V sedmnácti letech v Třinci poprvé nakouknul do profesionálního hokeje, ve dvaatřiceti se do bíločerveného dresu vrací jako jedna z největších posil léta. Přečtěte si rozhovor se slovenským reprezentantem Richardem Pánikem, který v nové sezoně znovu oblékne dres Ocelářů.

Návrat ztraceného syna. Možná i tak by se dal nazvat návrat slovenské reprezentační star do Třince.

Oceláři na začátku července podpisem stvrdili dohodu s Richardem Pánikem. Dvaatřicetiletý útočník se pod Javorový vrací po dlouhých čtrnácti letech. Kdysi z Třince odcházel jako talentovaný junior, zpět se vrací s více než pětistovkou startů v NHL. A jako jedna z nejzvučnějších letních posil. 

"V NHL jsem prošel několika kluby, všude jsem plnil roli hlavně ve třetí nebo čtvrté formaci. Vím, že tady se ode mě bude čekat víc, i proto vnímám návrat do Třince jako velkou výzvu," říká Richard Pánik v prvním rozhovoru pro klubový web.

Už je to čtrnáct let, co jsi ještě jako talentovaný junior v Třinci hrával před odchodem do Severní Ameriky extraligu. Bylo pro tebe jasné, že se sem jednou vrátíš? 

Nevím, jestli se dá v hokeji a sportu mluvit o jasných věcech, ale v Třinci jsem byl vždy velmi spokojený, vždyť se dá říct, že jsem tady ve městě vyrůstal. Proto jsem nikdy svůj návrat sem nevyloučil a sledoval, jak Třinec poslední roky bojoval o titul. Do takového mužstva se vrací dobře. Je vidět, že organizace funguje, má hlavu a patu. Moc se na tohle angažmá těším.

O tom, že do Třince zamíříš, se spekulovalo de facto už od skončení přestupního termínu v průběhu poslední sezony, jak dlouho se tvůj návrat řešil? 

Je to tak, že jsme návrat řešili už minulou sezonu. Tehdy to ještě nevyšlo, v těch debatách jsme ale s vedením klubu pokračovali i dál během mistrovství světa. Jsem rád, že jsme se nakonec dohodli. 

Není žádným tajemstvím, že tvůj návrat byl už v průběhu minulé sezony blízko, proč jsi nakonec ze Švýcarska do Třince přestoupit nemohl? 

Tehdy to bylo dost komplikované. Já hrál sice ve Švýcarsku, ale stále jsem měl platný kontrakt v NHL, takže do těch jednání vstupovali také zástupci New York Islanders. Abych byl upřímný, sám doteď neumím říct, na čem ta jednání nakonec ztroskotala. Pro mě je to škoda, mohl jsem mít s Třincem mistrovský titul. Na druhou stranu je to pro mě velká motivace pro příští rok (usměje se).

Byly ambice Ocelářů jedním z hlavních důvodů, proč ses do Třince chtěl po letech vrátit? 

Určitě. Třinec hraje rok co rok o nejvyšší příčky, povedlo se jim pohár zvednout i letos na jaře, a to i přesto, že základní část nebyla tak povedená. Hráči ukázali charakter celého týmu. Ukázali, že umí důležité zápasy rozhodnout ve svůj prospěch. Pro mě je lákadlo působit v týmu, který funguje. Mezi hráči, kteří mají vítěznou mentalitu a touží vyhrávat. Ostatně bavil jsem se o tom také se svými spoluhráči ve slovenské reprezentaci, hlavně s Liborem Hudáčkem. Všichni mi angažmá v Třinci doporučovali.

Schválně by mě zajímalo, kolikrát jsi v Třinci po svém odchodu do Ameriky byl? 

Upřímně? Na novém stadionu ještě ani jednou, pořádně jsem ho neměl možnost vidět. Několikrát jsem byl v Třinci přes léto hrát golf třeba s partnery klubu, ale hokejové zápasy jsem vinou dlouhých sezon v Americe v Třinci vidět nestihl. Už se nemůžu dočkat na konec července, až zázemí v Třinci poznám. 

Co Ocelářům nabídneš jako hráč? 

Určitě své zkušenosti. Hrával jsem v NHL a chtěl bych, aby to bylo na ledě vidět. Chtěl bych na led přenést svou rychlost a také univerzálnost. V sestavě jsem schopný zahrát kdekoliv, jsem na to z Ameriky zvyklý. Pevně věřím, že jsem schopný dávat góly a sbírat asistence, zároveň ale klidně vezmu roli hráče, který bude bránit a nastupovat proti nejlepším pětkám soupeře. Tohle nechávám na trenérech, kam mě nakonec zapojí.

V NHL jsi odehrál více než pět set utkání, ve farmářské AHL jsi dvakrát vyhrál se svým týmem Calder Cup. Jak moc se tyhle zkušenosti budou hodit? 

Hokej se hraje proto, aby se vyhrávalo. Já jsem za tituly z AHL vděčný, protože jsem mohl poznat cestu k vítězství. Vím, jak moc je play off náročné, co je potřeba udělat pro to, aby tým titul získal.

Spousta lidí si možná vybaví tvé povedené samostatné nájezdy, třeba ten z letošního přípravného utkání Slovenska v Ostravě proti reprezentaci České republiky. Můžeme se na něco podobného od tebe těšit i v Třinci? 

Tohle se odvíjí od sebevědomí. Když se vyhrává a týmu se daří, sebevědomí roste a hráč si pak dovolí tyhle parádičky. Pro mě byly poslední dva roky nesmírně náročné, takové všelijaké. Měl jsem pořád smlouvu v Americe, ale řešilo se i angažmá v Evropě. Nakonec jsem se v poslední sezoně do Švýcarska dostal až v průběhu podzimu už v rozjetém ročníku a byl to divný rok. Teprve teď mám před sebou konečně sezonu, na kterou se můžu soustředit od začátku bez nějakých otazníků. Mám hned od léta svůj tým, můžu si v něm vybudovat své místo, pozici, zažít s ním kompletní letní přípravu a myslet na ty nejvyšší příčky. Pro mě to je moc důležité, těším se na to. 

Tlak očekávání, který asi od tebe nejen fanoušci budou mít, s tebou nedělá nic?

V Americe jsem prošel několika týmy NHL, v nich jsem potkal spoustu spoluhráčů a hokejových superstar, od každého jsem se něco naučil. Koukal jsem na ně a sbíral zkušenosti, které teď mám a chci je zúročit a prodat zpátky v Třinci. Dva roky zpátky mě z Islanders vyměnili na farmu do Chicaga, vyhráli jsme AHL a mě v tu chvíli hokej začal znovu strašně bavit. Takže ano, na tlak se těším. Mám rád, když se o něco hraje a beru angažmá v Třinci jako velkou výzvu. V Americe jsem asi nikdy neměl v týmu pozici lídra. Využívali mě tam kdekoliv, hlavně ve třetí nebo čtvrté lajně. Teď se ode mě asi bude čekat víc. Chci dokázat, že na to mám a pomoct týmu, jak nejlépe budu umět.